Meditace vydané v originále r. 1937 vycházejí jako první do češtiny přeložená Wustova práce. Vlivný filosof (1884–1940), naposledy profesor na universitě v Münsteru, v nich tematizuje svár životní nejistoty a lidské potřeby pevného zakotvení. Ve svých rozborech této situace zastává názor, „že vyvýšení lidského Já nelze dosáhnout jinak než stupňováním jeho ohrožení“ a poukazuje na většinou skrytý rozměr „bezpečí člověka v nezajištěnosti“, který spočívá v zapuzení neklidu sobectví a ve zklidněném „odhodlání k moudrosti“.